William Shakespeare:
Sonety

Sonet 139

Ach, nechtěj, abych tě omlouval za strasti,
kterými bezcitně soužíš mé srdce ty!
Netrap mne pohledy, nenič mne zvolna lstí,
udeř mne ze všech sil a sraz mne svými rty!
Řekni, že miluješ jiného, zakaž však
svým očím dívat se stranou, když spatří mě!
Proč mne máš záludně napadat, když i tak
nemám dost síly se postavit k obraně?
Já ti však odpouštím a říkám: milá ví,
že její milý zrak byl vždy můj nepřítel,
a proto, proto jej ode mne odvrací
a stíhá jiného krutostí jeho střel.
     Ale to nedělej, raděj mne jimi zab;
     i tak jsem napolo už mrtev od útrap! 

K přečtení zdarma a bez registrace.

×

Vybrat úryvek

Přečíst celou knihu

Další úryvek