Boris zamyšleně obchází svůj kout: prohlíží hřbety knížek o kung-fu; porůznu jsou na trámech přišpendleny citáty Bruce Lee:
„Je rozdíl mezi seberealizací a realizací své představy o sobě.“
„Život je třeba prožít, ne vymýšlet.“
„Neulpívání!“
„Pokora není zřeknutí se pýchy, ale nahrazení jedné pýchy druhou…“
„Naše údery a kopy jsou mírou našeho strachu…“
„Zapomeň na sebe a sleduj pohyby protivníka.“
Rachotivý zvuk prken, které se s prásknutím vyvalily a podbarvily tak parádní vstup bosse a jeho goril. Vyděšení chlapci se snaží zachovat klid bojovníků.
„Hni se a…!!!“ zuřivý, protože nedávno pokořený Nikolaj sbírá všechnu zlost, aby si jí vystlal trémou přiškrcené hrdlo, míří zbraní zblízka na jednoho z chlapců.
„Jasně, jasně – klid – vidim…“ Boris jde pomalu k nim, ukazuje, že nemá zbraň, aby to nemehlo neudělalo nějakou pitomost, gestem zve návštěvu k sobě dozadu, a jak tak jde kolem, osloví svého asistenta:
„Pamatuj si tyhle lidi: nikdy nic proti nim…! a už vůbec nic s nima…!! Pokračujte…“
Hoši cítí vážnost chvíle a statečně, i když zaraženě, cvičí dál.
Boss je blb, a proto je klidným přijetím polichocen: jako většina omezenců si slušnost plete se slabostí, a tak nepřipisuje ticho vyspělosti žáků, ale dojmu, jaký udělal. Teatrálně, s doprovodem za zadnicí, čapím krokem kráčí dál: jdou k Borisovi dozadu, kde se velikán usadí. Gorily se výhrůžně tyčí za ním.
Boris se na něj zadívá a jeho pohled praví: zabiju tě.
Boss to nevnímá; jeho pohled říká: to sem ale dobrej, co?
I svými gesty to inzeruje: usadil se a sedí rozvalený, jak to jde, rozmáchlým gestem vyndá jakési neurčité kuřivo, které si nechá obřadně zapálit. Boris stojí a čeká, jaký výstup bude následovat. Boss obřadně vdechne a vydechne kouř, aby dal vyznít situaci, kdy jeho podstatně starší bývalý soupeř musí stát. Jenže Boris mu to pokazí: přistoupí blíž a s výrazem „já se tě nebojím“ se mu najednou nepříjemně tyčí přímo nad hlavou.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
