Sylva Fischerová:
Šance

* * * 

Budeme tedy souzeni
jen podle svých skutků?
Anebo rozhodne
víra, ta, které jsme tolikrát nedostáli,
vrhali pochybnost jak stín,
útočili na sebe i na Boha,
nevěděli, jak a za co se modlit,
ale modlili se vždycky —
za kuropění i v dračím svitu
                    továrních komínů,
u prašivých, přežraných nemocničních koček
anebo doma
                    v krutém a bezútěšném světle rána.
Kdy úsvit je útes
plující mořem plochých ledových ker
s nápisy
                    Beznaděj Nevěra Násilí
                    Chlemstání Konec.
A Konec, ale s koncem:
žádná veselá předpeklí,
anekdoty na pivě.
Konec, kdy pluješ rozpažen
v ledovém tichu vesmíru
a vrnění hvězd, těch koťat,
už neslyšíš... 

K přečtení zdarma a bez registrace.

×

Vybrat úryvek

Přečíst celou knihu

Další úryvek