Sommelier se usmál, zavadil pohledem o dívčí tvář mladého muže a zakroutil hlavou. „Díky, zavolám mu,“ řekl. Pak, jako by si vzpomněl na něco nesmírně důležitého a jako by se strašlivě divil, že na to vůbec mohl zapomenout, zdvihl prudce pravou ruku: „Á, Paule!“
„Ano, pane?“ Číšník se velmi zvolna, s chladnou distingovaností otočil, udělal tři kroky zpátky směrem k hostu a znovu se mírně uklonil.
Leckoho, kdo je náhlým a zcela náhodným svědkem něčeho podobného, může napadnout, že s takovou chladnou slušností se lidé rodí, tu nelze naučit. Takový mlčenlivý svědek si může pomyslet jediné: Ten půvabný muž s dívčí tváří je číšníkem od narození a bude jím celý život. Desítky let bude s lehkostí chodit po tlustých kobercích. Ovšem potom přijde náš mlčenlivý svědek za půl roku, aby si ověřil svůj jemný pozorovací talent, a Paul nikde. Ptá se: „Ten mladý číšník… s takovou křehkou dívčí tváří… ten dnes neobsluhuje?“ – „Á, vy myslíte Paula?“ – „Ano, toho… Paula –“ – „Ten už tu nepracuje několik týdnů, má malý lyžařský servis nedaleko odtud.“ – „Lyžařský servis?“ diví se svědek. – „Ano, seřizuje vázání, ostří hrany a tak.“ A náhodný svědek Paulovy profesionální slušnosti (tedy ani příliš strohé, ani nezkušeně krkolomné) je tolik překvapen, že se zmýlil… („Jak si ho jen lze představit v montérkách s pyramidou Matterhornu na náprsence? S kresbou horského masivu, ozářeného paprsky jarního lyžařského slunce, jehož bílý vrchol je nemilosrdně stříhán rázným nápisem SKI?“ kroutí náhodný svědek, jenž se přišel podívat na mladého muže, který byl podle něho číšníkem od narození a měl jím zůstat navždy, nechápavě hlavou a neobědvá.)
„Potřebuju si zavolat, Paule,“ usmívá se Jean-Pierre Sommelier. „Přineste mi prosím telefon.“
„Jistě, pane.“ Mladý číšník se zlehka uklání a odchází s chladnou distingovaností.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
