Petr Borkovec:
Ochoz

Sen

V noci jsem nespal. K ránu
chodily postavy po dvoře,
hledaly mrtvou v její komoře.
A když ji nalezly, ihned odešly
po bílé cestě domů,
zamluvily to, jemně obešly,
pousmály se tomu.

Jejich hlasy slábly,
jak jsem vcházel.
V světnici prázdno.
Vzhlédl jsem,
okno dokořán.
Řekl jsem: — Jméno?... jak se jmenuješ?
Řekla mi:
— Nevím,
ale sen,
který zůstavím v rámech svých oken,
má jméno Půst... — 

K přečtení zdarma a bez registrace.

×

Vybrat úryvek

Přečíst celou knihu

Další úryvek