+A
-A

William Shakespeare:
Zkrocení zlé ženy

TRANIO:
Já, neslyšet! – Nuž, plán je hotov teď.

LUCENTIO:
Já mám to, Tranio!

TRANIO:
                                         Ó, vsadím se,
že máme navlas tytéž nápady.

LUCENTIO:
Svůj řekni.

TRANIO:
                    Chcete učitelem být;
a tak že dívku cvičit budete,
to je váš plán.

LUCENTIO:
                         Tak jest. A možný-li?

TRANIO:
Ne! – Kdož by tady hrát měl úkol váš
a v Padově být syn Vincentiův?
Kdo řídit bude dům a kněh si dbát,
přátele vítat, jeho krajany,
a hostit je a navštěvovat zaň?

LUCENTIO:
Basta! Buď klidný, vše jsem rozvážil.
Nás doma ještě nikdo nespatřil
a poznati nás nelze po tváři,
kdo pán, kdo sluha; udělám to tak:
Ty, Tranio, buď pánem v místě mém;
řiď dům a čeleď mou, jak bych já sám.
Kdos jiný budu já; buď Florenčan,
neb z Neapole, z Pisy prostý muž.
Plán zosnován a tak se provede.
Hned oděv dolů, můj si vezmi plášť
a klobouk barevný, a potom až
Biondello přijde, bude sluhou tvým.
By mlčel, o to se už postarám.

 

LUCENTIO a TRANIO vymění si oděvy.

 

TRANIO:
Když musím tak. –
Nuž, zkrátka, pane, je to vaše vůle
a povinen jsem být vás poslušen,
neb otec váš mi při odchodu kázal:
„Služ věrně synovi.“ – Žeť tak to řek,
ač myslím, že to v jiném smyslu bral. –
A tak jsem z duše rád Lucentiem,
neb z hloubi duše své ho miluji.

LUCENTIO:
Buď, Tranio, neb hořím já
a chci být otrok, bych tu dívku dostal,
na niž jen pohled rázem upoutal
mé oko zraněné.

Sbíráme cookies popup, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
Městská knihovna v Praze.
Ne
Souhlasím