Vysokými okny se do kostela táhly pruhy nazelenalého světla a mezi bloky kostelních lavic rozehrávaly strakatou hru světel a stínů. Uvnitř byl kostel vzorně udržovaný, hlavní kostelní loď po stranách lemovaly obrazy tematizující Ježíšovu poslední cestu a menší oltáře v bočních lodích. Mariiny kroky se rozléhaly tichým prostorem, ruch z venku sem doléhal jakoby z velké dálky, jen jakousi ozvěnou skutečného hluku.
Vpředu na hlavním oltáři leželo tělo mladé ženy. Předměty z oltáře někdo netrpělivě a bezohledně smetl dolů. A také sebe vědomě – pád kříže a ozdobného kovového poháru na kamenné dlaždice se musel v prázdném kostele akusticky rovnat výbuchu bomby, ale pachatel si s tím zřejmě hlavu nelámal. Dívka byla nahá. Ležela naznak, hlavu mírně zvrácenou, jak temeno padalo přes hranu oltáře, ruce široce rozpažené, nohy mírně roztažené, kraj oltáře zakousnutý do lýtek, bosá chodidla trčící do prostoru. Po celé délce krku se jí jako náhrdelník smrti táhl široký elektrický kabel zařezaný do kůže. Ňadra a klín jí zakrývala průsvitně tenká mléčně bílá kolečka na první pohled připomínající papír. Na několika místech měla tělo popsané skupinou tří číslic…
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
