Rána z čistého nebe.
Z vysokého říjnového nebe, jež měl Kamil tak rád.
Odtamtud přilétl, slétl, zaútočil ten pták, který prudce narazil do okna hned vedle Kamilova psacího stolu, prorazil vnější sklo a zůstal nehybně ležet na římse, nabodnut na skleněné střepy.
Proboha! Ta rána a zvuk tříštícího se skla Kamila polekaly, ale příliš nepřekvapily; věděl přece, co právě píše. Opravdu tušil, že někdo na nebesích ještě může zasáhnout; tušil, nebo v to i doufal? Ptáci jsou poslové nebes. A tento? Nějaký malý dravec. Poštolka? Rorýs? Kamil je tak otupělý antidepresivy a zklidněný svým definitivním rozhodnutím, že dokonce napřed uloží svůj rozepsaný text, než začne konat. Má v tom jistou praxi. Kdysi v mládí měl jistou milostnou nehodu se svou asistentkou, která se záhy zabila při skutečné nehodě. Když mu to kolega z banky, kde tehdy Kamil pracoval, zatelefonoval domů, byla zrovna neděle a Kamil taky seděl nad klávesnicí. Poděkoval tehdy kolegovi a vrátil se zpět – dokončit dlouhou báseň, s níž zápasil už skoro měsíc a o níž najednou věděl, že až rána přijde k sobě, už ji asi nikdy nedopíše. Chystané zbývající stránky zhustil – ne kvůli bolesti, ale ze strachu, že už má hrozně málo času, než ho bolest ochromí – do jediného lakonického čtyřverší. Co víc chcete vědět o nedělních básnících? Řada jeho přátel dodneška pokládá onu baladu a její nečekaný krutý závěr za nejlepší část Kamilova díla. A třebaže Kamil samozřejmě nic jako dílo nestvořil a už ani nemá žádné přátele, předchozí tvrzení je docela pravdivé.
Pták.
Mrtvý pták.
Nebo dron?
Mrtvý pták v mém okně.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
