Městská knihovna v Praze.
Další pokušení, tentokrát blond
Proč, proč, proč?
Proč pár hodin před návratem svýho boyfrienda z dovolený do našeho hnízda lásky potkám v místním gay baru toho nejvíc sexy kluka z celýho Irska?
Jako zázrakem se tenhle oduševnělý model s blond vlasy ke mně přitočil, s úžasným úsměvem a jako by se nechumelilo mi dal svoje telefonní číslo a pak se ještě dotkl mýho ramene a já si říkám, to musí být ty čtyři kila, co jsem za poslední dva týdny shodil, a když ne moje vylepšený tělo, tak to nový přiléhavý tričko z Topmanu, na který jsem asi už dost starý, ale fakit, žijeme jen jednou, tak proč bych ho na sebe neoblík, a jestli to není ani tím sexy tričkem, tak to rozhodně musí být mým prudce sofistikovaným šarmem, který ze mě prýští na všechny světový strany.
Fešák na mě dál mrká od baru a oba víme, co to znamená, v hlavě mi jede zmatenej kolotoč myšlenek na rychlý vzplanutí vášní, třeba u něj doma, nebo jen tak na husto venku na ulici, mrknu na oplátku já na něj, ale vždyť mám přece boyfrienda, kterýmu jsem slíbil věrnost, a je to kurevsky vostrej svár rozumu a náhlýho emočního poblouznění, pradávnej spor mozku s rozkrokem. A pár vypitých pint jablečnýho piva jednoznačně podporuje rozkrok a už to vypadá, že chtíč vyhraje. Poslední záchranou by mohlo být pár moralistních slov od kamaráda Milana, se kterým jsem sem přišel, a tak ho hledám, ale ten se odklidil v partnerský euforii někam do dža, protože mu sem do tohohle vykřičenýho buzince přišel boyfriend Aidan, co nikdy v žádným gay baru nebyl, co se nechce Milana dotýkat na veřejnosti a říká mu kámo a vole namísto lásko a bejby, asi aby vypadal dostatečně heterácky, ale dneska z ničeho nic za námi do týhle teplárny přišel, ani jsem ho pořádně nezahlíd, a beze slova se začal s Milanem líbat a Milan ani já jsme nechápali, určitě musí být úplněk nebo erupce na slunci, napadlo mě, a pak se oba uklidili od baru, proboha támhle jsou: na parketě tam předvádějí kousačku na ploužák Leony Lewisový Bleeding Love a jsou tak dravě vášniví, že tu asi skutečně brzo poteče krev, a kdyby to mělo jít do distribuce, tak by to rozhodně muselo být přístupný minimálně od jednadvaceti let, snažím se uzřít Aidanův obličej, ale to se mi nedaří, no neva, takže Milan, sám pod bucharem chtíče, moje chladný racionálno, toho času na nule, teď každopádně nepodpoří a jsem teda naplno ponechán napospas svýmu libidu.
Tak se otočím zpátky a ten blond model s absolutně nejvíc sexy telefonním číslem na světě na mě pořád kouká a já úplně cítím, jak se mi přesouvá krev v obrovských vlnách z mozku dolů na jih, hotový světový pohár ve sjezdu na divoký krvi, a už je teda rozhodnuto, půjdu do něj, poruším slib daný Seamusovi, protože přírodě se jednoduše vzdorovat nedá, zvedám se, ups, jsem už slušně nakropenej, no neva, jdu teatrálně ven a zvenku mu chci něco napsat a vím, že na mě vejrá a čeká na esemes informace kdy, kde, jak a ještě se na něj otočím, aby to bylo jako sichr, a vtom vrazím do nějakých lidí, co se vrací dovnitř z cíga, a ti mě nechtěně polejou pivem od shora až dolů.
Fak!
Takže stojím venku, zbídačený mokrý mimoň, příliš nalihovaný, než abych byl naštvaný, takže je to spíš bezradný a zoufalý, je mi zima, touha po anonymním sexu je v pánu, stejně tak vyprchal ob rázek sexy blond týpka z mýho majáku. Moje nový Topman tričko se na mně provlhle zkrabatilo, ještě víc se srazilo, bledý chlupatý břicho z něj vylezlo a svítí mi nad opaskem jak zlatý zuby z huby. Už nemám chuť do mobilu vyťukávat žádný genitální nabídky, mobil vracím do kapsy džín, jde to lehce, tlak v týhle oblasti dost povolil, šou skončila, odcházím.
Cesta domů je neosvětlená, depresivní, žádný měsíc nesvítí, hovno úplněk: cítím to v tom tmavým momentě jako jasnou prohru.
Když ale ráno, respektive skoro v poledne, otevřu doma v posteli oči a vidím Seamuse – zrovna se vrátil ze Španělska a opálený si potichu, aby mě nerušil, vybaluje věci –, vím, že to včerejší fiasko bylo vlastně vítězství.
Vylezu jen tak v boxerkách z postele a s lehce se točící škeblí a výrazem monogamisty od narození Seamuse pozdravím a přivítám ho zpátky doma. Usměje se na mě, dá mi pusu. Pak si mě prohlídne:
„Nezhubnuls trochu?“
„Jo. Čtyři kila.“
A on na to, že mi to sluší (lhář!) a že mě teď hned chce. Tak si jdu rychle vyčistit zuby, aby to vůbec přežil, a pak těsně před tím, než rozjedeme sexuální tobogán, nejlepší fyzický lék na kocovinu, řeknu ještě:
„Jsem fakt rád, že jsi zpátky doma.“
A myslím to o dost vážněji, než jak banálně to zní.