Polekal se nahého viselce, až pak zjistil, že je to jen socha. Ukřižovaný v životní velikosti působil v temnu chodby nepříjemně skutečně. Ještě z něho někdo dostane infarkt. Pteryx sáhl do kapsy, vyndal sirky a škrtl – ano – jak předpokládal – olej, zdá se, je – rozsvítil věčné světlo a to se řeřavě rozhořelo v červené skleničce. Zkroucené probodené nohy byly teď jasně osvětleny, zbytek umučeného těla se ztrácel v šeru, které se teď, kontrastem s lampičkou, stalo zeleným. Visel tam a strašil, hrůzný symbol absurdního náboženství. Tule. Nejpotupněji popravený. Jak by na dnešního člověka působilo náboženství, které by mělo svým hlavním symbolem šibenici a obraz oběšence?
Visel tady, jako by zahrazoval cestu, jako by ho tam dali „oni“ na výstrahu. „Kdo chceš přijíti za mnou“ – morbidní pathofilie!
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
