Městská knihovna v Praze.
Vysávání je v Mariině podání sofistikovaná a důkladná činnost, sestávající z několika částí; on nenávidí každou z nich. Vadí mu, že Marie přestavuje nábytek, aby mohla s vysavačem do všech koutů. Odevzdaně sleduje, s jakou vervou jeho žena přejíždí po kobercích. Uhýbá nohama, směšně poskakuje po místnosti, aby mu hladovou hubicí nenarazila do nártů.
Připadá si zbytečný.
Nakonec se zavře v koupelně, posadí se na vanu a čeká, až ho Marie zavolá. Hryže si nehty, spíše symbolicky než opravdu, nesmí na nich být nic znát.
Má pocit, že život, který po svatbě s Marií vedou, se dá popsat jedním slovem: redukce.
Nejprve byl redukován na penis, protože Marie chtěla děti. Zkoušeli to rok za rokem, bezvýsledně. Když se smířili s tím, že zůstanou bezdětní, pokusila se z něj Marie udělat kariéristu. Šplhavce. Nelíbilo se jí, že je obyčejný doručovatel, chtěla, aby usiloval o místo vedoucího pobočky. Neprošel konkurzem, protože se málo snažil. Navíc o to místo nestál — bavilo ho chodit.
Poslední redukce se odehrála před několika lety, kdy s ním Marie v rámci úklidu začala šoupat po bytě. Do obývacího pokoje mohl jen v ponožkách, zatímco do kuchyně nutně potřeboval pantofle, v kterých ovšem nesměl do koupelny, protože by mohl na dlažbě zanechat šlápoty. Někdy měl pocit, že by pro svůj pohyb po bytě potřeboval tištěné instrukce.
Bohumil Ptáček nemá sílu se s Marií hádat. Občas ji při úklidu pozoruje. V jejích pohybech zbylo něco z dívky, kterou si bral. Odraz mládí. Prosvítá její současnou podobou, někdy tak zřetelně, že ho zabolí u srdce.
Pramínek vlasů potem přilepený k šíji.
Tmavý a vlhký stín podpaží.
Úzká zápěstí.
Marie, říká pak. Můžu ti s něčím pomoct?
A ona se k němu obrátí a změří si ho pohledem. Zvažuje, jestli mu může svěřit mop, korunovační klenot jejich soužití, mokrý a nacucaný pěnou.
Ne, řekne. Běž si číst.