Karel Šiktanc:
Básně (ze zásuvky)

Smrtelná neděle

Svlékáš se z dechů, korálů a rzí
      a já tvé nohy bělostné
nad hlavou spínám na odřeném sofa.
Stvoření světa. Z hor svých katarzí

      padám tmou tmoucí
kamsi nazpátek... Nádherná katastrofa.

Rdousí mě horkost. Oči plné slz,
      klekám ti ve snách do slabin
a kdesi v tobě za srdce se chytám.
Vysoko v noci úplňkový prs.

      A náměsíčné ruce,
které prchají svým příštím nervozitám.

Růžovou ranou znamenám si zem.
      A zem se kácí, propadáš se
tmou a kdesi ve mně křižuješ se v pádu.
Jsem tu jen host. A slyším pod oknem

      jak povětří si sliní prst
a listuje si tiše v jízdním řádu.

Laskáš mě. Vábíš. Jsem tvůj zajatec.
      Klneš mi, hrozíš lží a mstou,
svlékáš se z kůže, jsem tvá dávná škodná.
Svítá. Má hlava, zlatá, prázdná klec,

      hoří ti mezi koleny
a teplé zlato hrne se ti do dna.

Zní zvon, zní zvony nedělní. Jak kříž
      tě nesu kalvárií dne
a temným klínem přibíjím tě ke zdi.
Do čtyř stran světa, smrtelná, se skvíš.

      Jsem tu jen host. Však jsem tvá
smrt a mám tu moc tu ještě zdržet hvězdy.

K přečtení zdarma a bez registrace.

×

Vybrat úryvek

Přečíst celou knihu

Další úryvek