+A
-A

Emil Hakl:
Hovězí kostky

DOMA JE ZHASNUTO, TICHO. Laura spí, utahaná severočeským temperamentem svých nejbližších. Zelňačka, dorty, řízky, tety, švagři, víno, becherovka, Kořistka, Špidla, rekvalifikace, restituce, do krve rozhádaní kníratí bráchové.

Lajdácky splním pár hibernačních úkonů, co nejtišeji lehnu vedle ní. Sáhne za sebe, najde mojí levici, přitáhne si ji k sobě. Ruka se změní v kraba a škrábavě jí popoleze po břiše – husí kůže se dostaví okamžitě. Otočí se, vymrští, zavalí mě. Smějeme se jako pominutí. V příhodné chvíli zamáčknu budík. Než vstávat za tři hodiny, radši nespat vůbec.

Sbíráme cookies popup, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
Městská knihovna v Praze.
Ne
Souhlasím