+A
-A

Alexandra Berková:
Knížka s červeným obalem

Za rohem vykoukl Homolka a řekl, ty seš eště tady? Řekla jsem, jo, už deš? A šli jsme. Já mám hrozně ráda zvířata, řekla jsem, třeba kachňátka, jaký sou heboučký. A Homolka řekl vysokým hlasem, co za mnou furt lezeš, co za mnou lezeš? Ty se mnou nechceš chodit? řekla jsem a Homolka řekl, ne, seš strašně veliká. Mlčeli jsme a šli a došli jsme k fotbalu. Homolka položil tašku a řekl, du si zakopat, ty si dělej, co chceš, a utíkal na trávník a křičel, volevole, nahrajvole! A kluci křičeli, helevole, Pinďavole, postřehvole! A kopli míč a Homolka ho vrátil a hráli a kopali do branek z cihel a křičeli a padali do trávy.

Stála jsem na kraji a držela Homolkovi tašku a Homolka se na mě nepodíval. Od vody se zvedali komáři a sedali na mě, odháněla jsem je tou taškou. A kluci pořád hráli a křičeli a někdo zavolal, di domu! máma ti vaří psínohu! a dívali se na mě a smáli se a pak zase hráli. Stála jsem tam, držela Homolkovi tašku a začalo se stmívat. Potom už na míč nebylo vidět a kluci šli pryč. Homolka zůstal pozadu a dlouho si vyklepával kamínek z boty a potom přišel a řekl, ty seš eště tady? Řekla jsem, jo, už deš? Homolka se na mě podíval a řekl, kluci se ti smějou, jak seš pitomá. Řekla jsem, nejsem pitomá, jsem nejlepší ze třídy, a on řekl, seš pitomá a seš šprtna a co za mnou furt lezeš! Podala jsem mu tašku, a jak ji bral, stiskla jsem mu prsty. Vyjekl jaůů! Přitáhla jsem ho k sobě, sklonila se k němu a řekla, proč se mnou nechceš chodit? Seš cáklá, pusť mě, zakňučel Homolka. Pustila jsem ho, třepal rukou a foukal si na prsty. A Bartesková se ti líbí? řekla jsem. Bartesková má akorát prsa, ale nelíbí se mi a ty se mi taky nelíbíš a nech mě bejt, řekl Homolka a sehnul se pro tašku. Chytila jsem ho za ruku. Já mám taky prsa, řekla jsem. Homolka se mi vyškubl a utíkal do tmy. Dohnala jsem ho a zkroutila mu ruku za zády. Choď se mnou, Homolko, řekla jsem. Homolka sykl, předklonil se a padl na kolena do trávy. Seš velikej, pitomej mamut, řekl tiše, pusť mě, já musim domu. Já mám taky prsa, řekla jsem a rozepla si máminu blůzu. Homolka tiše stál. Dej mi pusu, řekla jsem. Homolka se nehýbal a potom šeptnul, co mě nenecháš? Já tě nemiluju! Sklonila jsem se k němu, vzala ho za krk a ukousla jsem mu hlavu. A snědla jsem ho, Homolku, snědla, protože mě neměl rád.

Sbíráme cookies popup, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
Městská knihovna v Praze.
Ne
Souhlasím