Uprostřed noci mě probudily podivné zvuky. Nejdřív jsem si myslel, že po střeše skáče nějaké zvíře, ale pak jsem uslyšel šramocení z kuchyně.
Tma v pokoji byla tak hustá, že jsem skoro nenašel dveře. Chvilku jsem šátral nohama ve vzduchoprázdnu, dokud jsem nenašel schodiště.
Máma stála v kuchyni u okna a vyhlížela ven. Hodiny na zdi ukazovaly tři čtvrtě na tři a i kukačka dávno spala.
„Mami? Proč nespíš?“
„Táta se asi ztratil.“
„Táta je ze Šumavy, jak by se tu mohl ztratit! Možná jenom usnul na posedu.“ Vyhlédl jsem ven. Tma visela na nebi jako černá vata napuštěná inkoustem.
Nikdy jsem takovou tmu neviděl, protože v Praze zářila na nočním nebi vždycky nějaká světla.
„O čem se táta s lidma v hospodě baví?“
„Jaký jsou Pražáci chudáci a jak skvělý na Šumavě všechno je. A že vychovávat dítě v Praze může jenom sadista,“ řekla, polkla a pak vykřikla: „Paša!? Co to je vůbec za jméno? A jeho děda byl pašerák! Aby tak spolu utekli do Německa…“
„Proč by táta utíkal do Německa?“
„Vůbec nevíš, co tahle pustina s lidma dělá. Radši jdi spát. Je zbytečný, aby ses trápil i ty.“
„Nemáme baterku?“
Máma sáhla na polici a podala mi starou rezavou baterku.
„Mami, ta nesvítí!“
Máma popadla baterku, zezdola do ní dlaní praštila a baterka se rozsvítila.
Vydal jsem se do pokoje vyzbrojený proužkem bledého světla. Znovu jsem se zavrtal do peřin a sliboval si, že zítra uteču do Řecka.
A pak se na střeše zase ozval ten divný zvuk – jako by mi nad hlavou přeběhla veverka.
Něco sjelo po střeše až k okapu.
Popadl jsem baterku, otevřel okno a vystrčil hlavu. Venku panovala černočerná tma, jen nad krajem střechy světélkovali šumavští svatojánci.
Praštil jsem do baterky a ta se po třetím úderu rozblikala – a v proužku jejího světla ležela nějaká věc.
Natáhl jsem ruku a mezi prsty sevřel krabičku z tvrdého papíru.
Z kulatého rámečku se na mě dívala fotografie asi dvanáctiletého hnědovlasého kluka v bílém tričku.
Pod obrázkem stálo:
Tak tě u nás vítám, hrdino.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
