+A
-A

Josef Hanzlík:
Kde je ona hvězda

Večerní otázky dětí

Jak velkým nebeským uchem
a na jaké vlnové délce lze slyšet
útrpný úsměv Mony Lisy

Anebo naopak
jakou rychlostí se rozpadá a tříští
udivená tvář Raffaelova anděla

Proč se nám vlastně hvězdy vysmívají
jenom z dálky Hrozí nám
svými jehlovými prsty nebo nás zvou

A jestli půjdem jaké to tam bude
Samá stříbrná hudba samá euforie
anebo samé hrůzné divení

Proč zpívají hlasy z indického dávna
o vesmírech vznikajících z věčné vody
Co je to věčnost A jsou víly věčné

Jsou spočitatelná i stébla trávy
I ta která se teprv narodí
Kolik lidí už umřelo

Proč umíme kouzla jenom ve snu
Proč je neumíme ještě zaživa
Je země Oz čtvrtým nebo dalším rozměrem

Je písek krví kamenů
Bolí to led když taje
Jak jemná křídla vážek váží stín

a proč stín jako sýček houká
jenom u dveří klinické smrti
Proč zmizí když se umře doopravdy

Má noční můra muří nohy
jako v pohádce A lze ty drápy zaklít
čarovným proutkem Lze vypátrat štěstí

anebo pramen pravé živé vody
virgulí Jaký chemický proces
přemění slané slzy hoře v perly

Kdo nás má rád a co je to mít rád
Máme svou lásku v genetickém kódu
jako barvu očí a vlasů jako tvar rtů

Kam utíká čas dospělých
a kam nás dětí
Proč náš čas běží rychleji

Kdo se to imperativně vkrádá
pod naše chodidla pod naše nehty
s rytmem a tempem až se zalykáme

Kdo staví naše hrady
tisíce metrů pod pískovištěm
a v astrofyzikálních výškách nad ním

Kdy tady budem v bezpečí
Kdy nás bůh
schová pod věčné teplé kajčí peří

Kdy tady konečné začneme věřit
vaší iluzi a svému
biochemickému vzorci fantazie

Kdy nám dovolíte se bát
Kdy se roztečou naše pouťové hodinky
jako na surrealistickém plátnu

Kdy se z dětství jako vydávený oheň
vrátíme k vám A kdy vy polykači ohně
splynete s námi

Sbíráme cookies popup, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
Městská knihovna v Praze.
Ne
Souhlasím