John Donne:
Elegie a písně

Blecha

Vidíš-li blechu, vidíš snad,
jak málo znamená, co nechceš dát.
Dřív sála moji a teď tvou,
v té bleše promísí se krev nás dvou.
Víš, že v tom nikdo nevidí
hřích, hanbu, ztrátu panenství.
     Už před svatbou si užívá,
     krví, co z nás dvou má, se nadouvá,
     dává si víc, než dokážem my dva.

Počkej, tři životy v ní spas,
vždyť v ní skoro, ba víc než sňatek máš.
Ty jsi ta blecha, i já sám,
svatební lože máme zde i chrám.
Rodiče brání nám i ty —
nás ale skryjí její živé zdi.
     Zabij mě za to, co teď chci,
     sebevraždy nás ale ušetři
     i rouhání — tří hříchů z vražed tří.

Krutá a zbrklá — aby ne! —
nehet si smáčíš v krvi nevinné?
Krom kapky, cos jí dala pít,
čím mohla se ta blecha provinit?
Jásáš však — tvůj smích prozradil,
že tobě či mně neubylo sil.
     Vidíš, že zbytečně strach máš:
     cti neztratíš víc — když se mi teď vzdáš,
     než smrtí téhle blechy umíráš.

K přečtení zdarma a bez registrace.

×

Vybrat úryvek

Přečíst celou knihu

Další úryvek