Městská knihovna v Praze.
„Bez krve nebude mít nikdo dost dobrý motiv, aby knihu četl,“ řekl včera při večeři, které se shodou okolností účastnil u téhož stolu i kardinál Pole a Erika Bergová.
„Vražda je laciné téma,“ namítl kardinál. „Já ve svých knihách píši pouze o těch vraždách, které se skutečně staly, nebo jsou aspoň uvěřitelné. A dělám to nerad. Každá vražda je zločin.“
„Vražda v detektivce není nikdy běžný zločin,“ oponoval Adrian. „Je to vehikulum, které dopravuje čtenáře do říše snů, do ráje spravedlnosti. Na poslední straně bude nastolena spravedlnost a obnoven řád světa. Vraždy se dějí tak jako tak. Detektivka jenom přidává útěšnou iluzi, že je možno potrestat pachatele. Aniž se vás chci dotknout, Eminence, myslím si, že vaše historické romány jsou pro čtenáře zdrojem mnohem větší frustrace. Jaké morální poselství získáme z vašeho románu o Alexandru VI.?“
„Jednoduché. Zločiny nemohou přinést nikomu štěstí. Ani pachateli ne.“
„Jenomže někdy přece řád obnovuje i vrah,“ namítla Erika Bergová a vyndala z kabelky luxusní stříbrné pouzdro na cigarety. Jeho vyleštěný povrch, který ještě den předtím hodil Adrianovi do tváře prasátko, byl nyní přelepen nálepkou s logem kongresu. (Filmové hvězdy nemají vkus, pomyslel si Adrian. To je následek pobývání ve světě showbyznysu.)
„Cožpak neexistují i vraždy jako trest?“ pokračovala. „Znala jsem kdysi ženu, která zabila kvůli milence svého manžela. On se s ní kvůli té fifince chtěl po dvacetiletém manželství rozvést, a protože měli smlouvu o děleném majetku, zůstala by na ulici jako žebračka. Možná se mohla několik let soudit, ale neměla by na to prostředky a umřela by mezitím hlady. Co měla dělat? Tak ho zabila.“
„Jak?“ zajímal se spisovatel.
„Neměla žádnou zbraň, střílet neuměla a jedy neznala. Tak za ním přišla do koupelny, vylila do vany, ve které ležel, velkou plechovku benzinu a pak přihodila adventní věnec s hořícími svícemi.“
„Strašné,“ otřásl se kardinál.
„A to si myslela, že na to nikdo nepřijde?“ podivil se Adrian.
„Bylo to v hotelu. Podpálila potom celou budovu a zmizela. Myslela si, že to bude policie považovat za nehodu, za výbuch přenosného benzinového vařiče. Samozřejmě se na to přišlo, ona nikdy nebyla v technických věcech moc zkušená. Přitížil jí i ten adventní věnec, bylo to totiž v katolické zemi. Ale uznejte, neměla dost dobrý a pochopitelný důvod, proč se toho člověka zbavit? Vždyť ji chtěl zničit.“
Přiložila sklenku s koktejlem k ústům.
„Vražda je neomluvitelná vždy,“ nesouhlasil kardinál.