Domů se vrátil odhodlán pomstít se celému literárnímu světu tím, že napíše škvár. Ne, žádnou parodii, nic skrytě hlubokého, ale skutečný Škvár. Potom se bude kochat tím, jak ti pitomci v kulturních rubrikách hledají nějakou vhodnou interpretaci. Udělá všechno proto, aby jim neponechal šanci vyváznout se ctí. Poruší všechna pravidla a dopustí se perverze. Tak jako už několik týdnů toužil dostat na lůžko nějakou nevinnou gymnazistku a zkazit ji (pochopitelně se tím obíral pouze za bezesných nocí, jinak byl v podstatě slušný mladý muž), zprzní všechna psaná a nepsaná pravidla žánru.
Zatímco vzrušeně otevíral lahvovou dvanáctku a usedal k počítači, uvažoval, jaký žánr si ke znásilnění vybere. Poezii zamítl, protože jí nerozuměl a nebyl schopen vytvořit ani slušný, ani trapný verš. Kromě toho ve skutečnosti poezii nikdo nečte, jak se ve svém odvěkém zaujetí pro beletrii skálopevně domníval. Ačkoliv byl autorem dvou vydaných neoexistencialistických románů (Prašivý pes, Trapné okamžiky), trpěl stále ještě traumatem z hodin českého jazyka na základní a střední škole a nenáviděl básně, protože u jejich četby se nevylíčitelně a nevyléčitelně nudil. Chvilku si zahrával s pokušením napodobit styl a mělké zápletky kolegy Vrány. Upustil od toho, protože by nikdo nemusel poznat, že jde o parodii. Nakonec se rozhodl smísit všechny potřebné žánry. Detektivku, horor, dívčí román, gotický román a cokoli, co ho ještě napadne. Ještě nějak zkusí zesměšnit Franze Kafku, tu moderní modlu, jehož knihy nejsou ke čtení (a některé ani nejsou dokončené, takže normální člověk neví, jak to dopadlo), ale všichni musí povinně tvrdit, že je čtou a že vyjadřují jejich odcizené pocity. Přitom jim byl Kafka úplně odcizený čiliž ukradený, stejně jako Kamilovi. Zhluboka se napil dvanáctky a dal se do díla.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
