Giambattista Marino:
Polibky

Žena, která šije

Je šíp, je šíp, ne jehla bodající,
čím koná práci svou
nová Arachné lásky, zbožňovaná mnou.
A tak, jak vyšívá překrásné plátno své,
tisícím prokláním zraňuje srdce mé.
Ubohý! a ta, ta sem tam létající
krvavá nit, jíž odvíjí,
trhá a zauzlí, ztenčí a zavíjí ruka,
jež krásou svítí,
je nití mého žití. 

K přečtení zdarma a bez registrace.

×

Vybrat úryvek

Přečíst celou knihu

Další úryvek