Co se dělo v následujících hodinách, dnech a letech, se do prostoru a do času rozbíhalo z jediného bodu, z toho asi nejdůležitějšího rozhodnutí v Kateřinině životě. Ta první chvilka, ona mikrosekunda, během které se mohlo stát cokoli, mikrosekunda, která vůbec nebyla v Kateřinině moci, a která si přesto Kateřinu nějakým pro člověka nepochopitelným způsobem vzala za základ, stala se úběžníkem všeho, co přišlo potom.
Spolu s tímto Clemensovým útokem začala další životní fáze, která jako by celá pramenila právě v tomto útoku a v tom, co se k němu v prvních vteřinách navázalo z Kateřininy strany; bylo to, jako by se na chvíli zastavil dech, a tento dech, nepřítomný, hluchý, jako by vystřelil ven, jako chapadlo zraněné chobotnice, jeden záhyb napůl rozseknuté medúzy, opatřené přísavnými body, a tam, kam tento bolestí prostoupený záhyb stačil, tam, kam náhodně v bolesti vystřelil a došel, tam jako by k sobě tento záhyb přisál to, co se poté stalo Kateřininým rozhodnutím. Její rozhodnutí pramenilo v ní, bylo to její chapadlo, její záhyb, její rozhodnutí, ale ona sama jako by ho neměla v moci. Cosi se rozhodovalo místo ní; nebyla to úplně ona, ale nebyla to ani náhoda. Kateřinina podstata, dosud skrytá a nevědomá, vystoupala v té vteřině na povrch a ukázala, co chce.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
