Zapálil si. Chtěl by přestat kouřit. Cigarety zkracují jeho dny. A to v obou smyslech, řekl mi. Cigarety zkracují jeho dny nejen dlouhodobě, nejen tím, že se s každou další cigaretou blíží brzké smrti, cigarety prý zkracují každý jeden jeho den, pondělí, úterý, středu. Každý den skáče od jedné cigarety ke druhé, na nic jiného nemyslí. Když cigaretu kouří, už myslí na další, ale po čtyřicáté cigaretě pravidelně končí. Nechce skákat dál, snaží se nekouřit. Někdy doskáču v deset večer, řekl mi. Ale může doskákat už v pět odpoledne. Může doskákat v poledne. Pak už není den, řekl mi. O chvíli, kdy má jít spát, v jeho případě rozhoduje poslední cigareta. Ale nikdy se mu spát nechce. Nedokážu jít spát ve čtyři odpoledne, nejsem dítě, nejsem batole, řekl mi. Pokud doskáču, den skončil, ale den neskončil. Den končí ve chvíli, kdy jdu spát, ale spát nechodím před půlnocí. Pokud doskáču v pět odpoledne, pokud si čtyřicátou cigaretu zapálím tak hluboko v rozběhnutém dni, jemuž se nechce končit, mé dny se od té chvíle přestávají podobat dnům ostatních lidí. Hledá místa, kde se nekouří. Chodí do kina. Po konci představení si před kinem zapálí čtyřicátou první. V jiné dny se místo filmu napije alkoholu a už neumí přestat. První sklenici prý ještě pije bez cigarety, při druhé si poprvé zapálí. Ihned přestanu počítat, řekl mi. V zásadě alkohol nesnáší, ale pije ho s železnou pravidelností. Přes všechny chyby, které dělá při jeho konzumaci, přes skutečnost, že se alkoholem pomalu zabíjí, mu alkohol dává něco, co mu v náhle vyprázdněném dni nedá ani film. Po filmu jsem zpátky v díře, říká. V opilosti už není nikde, v opilosti se ztratil, usne, a ráno může začít. Ví, že musí přestat kouřit, aby mohl přestat pít. Ví, že musí najít duševní klid, aby mohl přestat kouřit. Místo cigaret by se muselo začít dít něco jiného, řekl mi. Chtěl by znovu vidět Editu Farkaš. Věří, že by mohla vyplnit prázdnotu, kterou vyplňují cigarety. Nemyslí si, že se od doby, kdy se s ní viděl naposledy, mohlo něco změnit. Naposledy jsem ji viděl před dvěma dny, řekl mi. Už dva dny si vyčítá, že tehdy na jejich zavolání přijel. Měl jsem se otočit a jít pryč už ve chvíli, kdy mi otevřela, kdy mne rukou pozvala, abych šel dál, řekl mi. Stál s ní v předsíni. V pokoji seděli Ignacy a moje bývalá žena, řekl mi. V tu chvíli je ještě neviděl, ale věděl o nich. O své bývalé ženě se mu nechce mluvit vůbec, s Ignacym ho pojí počet vykouřených cigaret, ale jinak prý nic. Nepojí ho s ním dokonce ani způsob kouření. Čistě jenom cifra, řekl mi. Pojí je číslo čtyřicet, jinak nic. Ignacy je šťastný člověk, Ignacy na rozdíl od něj prý umí žít.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
