+A
-A

Alexandra Berková:
Temná láska

Mlčí – mlčky mlčí – nehybně, bez výrazu. Někdy si pro sebe něco drmolí, ale ke mně mlčí jako balvan. Ne, balvan je určitý – podává o sobě zprávu: k balvanu se lze přimknout, hřeje nebo studí – balvan neucukne před dotekem ruky, neuhne očima, nenakopne mě znenadání a neběží se pak schovat za špinavý hadr někam dozadu…

 

Cítím se vinna za jeho ubohost. Za jeho strach, za jeho ochablé, páchnoucí, bledé tělo. Za jeho noční pláče a kvílení někde vzadu, za jeho mastné vlasy, plné lupů – Bože – kdyby mě rozvázal, umyla bych ho…

Usmála jsem se. On do mě kopl a nahlas se rozchechtal. Ten ko­panec nebyl nijak zlý. Cítí se líp. Vzadu za kobercem jsou schody dolů. Je tam asi sklep. Nebo to není sklep: buď tam těžce pracuje, nebo se schází se svými bohy. Každopádně se odtamtud vracívá velmi unaven.

Sbíráme cookies popup, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
Městská knihovna v Praze.
Ne
Souhlasím